Vzhledem ke vzrůstající mobilitě pracovníků, redukci rutinních činností a zvyšujícímu se množství forem komunikace přestává být synonymem fyzického pracoviště pouze pracovní stůl, ale stává se jím celá budova – a to od centrálních společenských prostor s kavárnou a sdílenými službami, které jsou živé a orientované na vzájemnou komunikaci, až po pracoviště pro soustředěnou a nerušenou individuální práci, kam se počítají i střešní zahrady. Výměry ploch rušných segmentů pak mohly být zřetelně menší oproti těm tichým, což vedlo k zadání koncentrické struktury s důrazem na citlivé řešení přechodů mezi jednotlivými částmi.

Architekti k tomu zvolili v zásadě hvězdicový koncept. Rušnější segmenty v něm formovali do podoby ústředního atria a jeho galerií – jakéhosi komunitního centra. Klidnější segmenty pak umístili v rozbíhajících se pavilónech s individuálními pracovišti, jež v každém patře obklopují haly ve svém středu. Tyto haly jsou komunikačními uzly, přes který se do pavilónu a k pracovištím nejklidnějšího segmentu přichází. Zároveň pak poskytují lehce dostupné prostory pro činnosti, které by mohly rušit ostatní (tiskárny, čajové kuchyňky či místa pro operativní neformální rozhovory a telefonování).

Průchody mezi segmenty – tedy mezi tichými pracovišti u fasád a halami, stejně jako mezi halami a galeriemi, tvoří jakési membrány. Ty jsou provozně a často i vizuálně zcela prostupné, mají však vlastnosti hlukových, provozních i psychologických filtrů. V hierarchii od nejrušnějších k nejklidnějším prostorám je tak možno vnímat výrazně odstupňovanou hlukovou hladinu. Zároveň sociálně strukturují prostředí – od prakticky privátních zón až k prostorám zcela společným.

Mimořádný důraz byl v zadání kladen na respektování co nejpřirozenějších kvalit prostředí – prostoru, světla, zvuku, vzduchu a jeho proudění, tepla a teplot, barevnosti, materiálů a jejich povrchů, a v neposlední řadě také intuitivního uspořádání budovy a jejího vybavení. Úsilí o vytvoření fyziologicky co nejpřirozenějšího stavu (jak jen to technické a ekonomické okolnosti dovolují) bylo společným průsečíkem architektonické a stavebně-technické koncepce.

Do návrhu architektů se propsaly aspekty jako transparentnost budovy s řadou prostorových plánů, prakticky kontinuální vizuální kontakt s vnějším prostorem – krajinou i oblohou, maximum denního světla, akustická různost a individualizace, ale také jako materiálové rozvrstvení prostor a značné množství zeleně.

Již v samotném počátku koncipování investičního záměru hrála podstatnou roli orientace na šetrné přístupy k životnímu prostředí. Důležitá tak byla volba lokality jako místa s výbornou obslužností hromadnou dopravou (metro, tramvaj), stejně jako následný výběr staveniště – jedná se totiž o brownfield, plochu, která byla dříve využívána jako staveniště při výstavbě metra.

Orientace na životní prostředí je zakódována v samotné prostorové podstatě objektu. Jedním z významných faktorů srovnatelných budov bývají tepelné zisky, které jsou negativním důsledkem velkých ploch prosklení, jež jsou zase velmi potřebné pro maximalizaci denního světla na pracovištích a přímého kontaktu s vnějším prostředím, což jsou biologicky, fyziologicky a psychologicky velmi žádoucí faktory. K eliminaci tepelných zisků významně přispívá orientace podélných pavilónů s fasádami orientovanými na sever a jih, protože východní a západní fasády vzhledem k úhlu dopadu slunečních paprsků produkují až třikrát vyšší tepelné zisky.

V radlickém údolí také výrazně převládají západní větry a k využití tohoto faktoru je hlavní atrium se svým podstřešním prostorem orientováno tak, aby bylo proudění, tedy tlak a sání venkovního vzduchu, využito za pomoci systému klapek k odvětrání teplého a odpadního vzduchu.

Energie pro vytápění a chlazení budovy je získávána tepelnými čerpadly ze systému zemních vrtů. Rozsah tohoto pole nemá v ČR obdoby a budova patří mezi dvacítku evropských budov dané kategorie s touto špičkovou technologií (všechny tyto objekty přitom pocházejí až z posledních let, kdy technologický vývoj umožnil aplikaci pro takto rozsáhlé objekty).

Rozsah navrženého vrtného pole je kapacitně kalkulován tak, aby připravovaný technologický koncept vůbec nemusel počítat se spalováním plynu pro potřeby vytápění či ohřev vody. Objekt totiž zahrnuje důslednou rekuperaci tepla vznikajícího při provozu a vedle kalkulace tepla daného přítomností osob, kancelářské techniky a samozřejmě také vedle zisků ze slunečního záření prostřednictvím fasády pro vytápění důsledně využívá přebytečnou energii z kuchyní, datových místností apod. Množství energie získávané ze zemního masivu je prakticky dostatečné také pro letní chlazení. Pouze v případě tropických teplot chladicí výkon podporuje nevelký hybridní chladicí agregát.

K přenosu tepla nebo chladu do kancelářského prostoru slouží sálavé systémy vytápění a chlazení, které jsou zabudované přímo ve stropní konstrukci (BKT), v exponovaných místech budovy pak doplněné povrchovými sálavými panely (oBKT). Teplem a chladem jsou zásobovány také výměníky vzduchotechnických zařízení.

Vrtné pole slouží nejen pro čerpání energie, ale zároveň i pro její dlouhodobé ukládání. V letním období je ukládána tepelná energie, v zimním období zase chlad (správněji – teplo je odčerpáváno). Zemní masiv, jenž je systémem ohřátý v letním období, lze účinněji využívat pro vytápění při nástupu zimy, a naopak zase v zimě ochlazenou hmotu lze efektivněji využít pro chlazení v létě. Zjednodušeně řečeno, mohutný energetický zásobník ukládá s minimálními energetickými nároky zisky energie z letního období do zimy, zatímco v letním období využívá podchlazeného zemního masivu ze zimy.

Zároveň je třeba zdůraznit, že na rozdíl od klasických chladicích systémů, které odvádějí přebytečné teplo do ovzduší, je jeho ukládání v letních dnech do země daleko ohleduplnější k okolnímu prostředí, neboť nedochází k dalšímu zvyšování teplot vzduchu v okolí budovy. Podobným, avšak nesrovnatelně kratším cyklem je tepelný cyklus den/noc. Budova jej umí rovněž využít, a to prostřednictvím akumulační schopnosti a tepelné setrvačnosti vnitřních konstrukcí, zejména železobetonových stropních desek, a spolu s nimi také veškerých hmot uvnitř objektu.

Kancelářská budova musí být kvůli uživatelské zátěži během dne chlazena na příznivou teplotu po dobu 8-9 měsíců v roce. Naštěstí je po většinu tohoto období k dispozici dostatek chladu v noci, neboť jen zcela výjimečně noční teploty přesahují 20 °C. Jímání a redistribuce nočního chladu do denních hodin probíhá kombinací přirozeného větrání a volného chlazení. Řízeným otevíráním pláště, většinou vybraných oken, je možno zdarma předchladit vnitřní vzduch a veškeré povrchy v interiéru. Vedle toho je možno aktivně chladit také hmotu masivních stropních desek, aby následující den mohly radiací a konvekcí udržovat příznivé nižší teploty prostředí po celou pracovní dobu.

V neposlední řadě objekt využívá také nerovnosti tepelných zisků a ztrát mezi protilehlými, k opačným světovým stranám orientovanými průčelími a prostory. V přechodném období je totiž třeba za slunného počasí prostory u jižních fasád chladit, zatímco prostory u fasád severních je nutno vytápět. Pomocí tepelných čerpadel je proto přebytečná energie z prostor u jižních fasád distribuována do prostor severních. Vzhledem k těmto prakticky celoročním přebytkům tepla (3/4 roku z vlastního provozu, v zimě zase z energetických zemních vrtů) připravujeme další progresivní rozšíření.

Tím je energetické propojení se sousední NHQ, což během zimy umožní poskytnout z nové budovy dodávky levnější zemní energie k vytápění budovy starší – a maximálně tak redukovat odběr z plynové kotelny. Toto propojení dovolí aplikovat celoroční cyklus ukládání a následného čerpání energie na obě budovy, což umožní například využití k podzimnímu předehřátí zemního masivu teplem ze starší budovy, což ve výsledku zvýší celkové kapacity pro zimní vytápění obou budov.

Toto propojení, přestože na něm žádný z objektů nebude doslova závislý, je mimo jiné také zajímavé pro snížení provozních rizik, neboť umožňuje žádoucí zálohování chlazení a vytápění obou budov a současnou diverzifikaci zdrojů energie. Očekává se, že vyjma zvláště chladných či teplých období roku bude možné případný výpadek topení nebo chlazení v jedné z budov (ať už plánovaný či mimořádný) nahradit zásobováním z budovy druhé.

Fasáda nové budovy umožňuje přirozené větrání jak každého pracoviště, tak provětrávání veškerých prostor budovy. Systém automaticky řízených a specificky rozmístěných oken pracuje s vnějším vzduchem celoročně – v době přijatelných venkovních teplot jsou vnitřní prostory větrány pouze okny a vzduchotechnické jednotky nejsou vůbec spouštěny. Je tak nejen důsledně využíván energetický potenciál mas vnějšího vzduchu pro aktuální vnitřní klima a předchlazování konstrukcí, ale rovněž k udržení vysokého obsahu záporných iontů ve vnitřním prostředí jako fyziologicky významného parametru.

Jako samozřejmost jsou již brány automaticky řízené systémy pohyblivého vnějšího stínění proti nežádoucím tepelným ziskům a pro podporu vnitřní tepelné stability, vytvářející druhou obálku objektu, jež však zároveň zachovávají vizuální kontakt s vnitřním prostředím a napomáhají transparentnosti a prosvětlení budovy denním světlem. Též je nutno zmínit použití trojskla, které disponuje řadou tepelných a zvukoizolačních vlastností, mezi něž patří například schopnost přiblížit vnitřní povrchové teploty prosklených ploch teplotě vnitřního prostoru.

Fasáda budovy společně s hlavními i malými atrii zajišťují maximum denního světla na každém pracovišti. V době, kdy denní světlo nedostačuje, jsou pracoviště i všechny další uživatelské prostory budovy automaticky plynule přisvětlovány LED svítidly s přímo-nepřímým osvětlením. Na pracovištích se jedná o variabilní systém stojacích lamp komunikujících mezi sebou, které eliminují světelné kontrasty v prostoru. Osvětlení je efektivně řízeno přítomnostními čidly a běží tak pouze za přítomnosti osoby. V rámci kancelářských pracovišť jej lze též korigovat manuálně.

Budova je „chytře“ řízena pomocí snímání mnoha parametrů komfortu: teploty, vlhkosti, oxidu uhličitého atd. Funkční celky jsou podrobně vyhodnocovány jak s ohledem na kvalitu pracovního prostředí, tak i spotřeby energie. Řízení vysoké setrvačnosti akumulačních stropů využívá predikci budoucích stavů prostřednictvím integrovaného systému, zahrnující mj. předpověď počasí, předpokládanou obsazenost pracovišť v nadcházejících dnech apod.

Objekt je rovněž vybaven technologií jímání, úpravy a zpětného využívání dešťových vod pro závlahu. Veškeré střechy budovy jsou koncipovány jako pobytové zahrady z rostlin a stromů typických pro přirozenou flóru v lokalitě. Zahrady slouží nejen jako prakticky integrální součást pracovního prostoru, ale zejména pro retenci dešťových vod v místě a k eliminaci efektu tepelného ostrova měst (heat island) v lokalitě, což podstatně přispívá k příznivému mikroklimatu.

Že stojíme oběma nohama ve 21. století dokazujeme i jinak. Podzemní parkoviště je vybaveno napojovacími body pro standardní i rychlé dobíjení elektromobilů i elektrokol. Pro řízení průchodů a vstupů jsme zase nainstalovali uživatelsky příjemné biometrické technologie „palm vein“, tedy čtení krevního řečiště dlaně. Při provozu jednacích místností a dalších prostor je používáno rezervačních systémů s lokální i dálkovým použitím a kontrolou přítomnosti. Shrnuto, budova je koncipována a následně projektována s prioritami, jimiž jsou ohleduplnost k životnímu prostředí, optimální pracovní prostředí (nejen fyziologicky, ale také psychologicky a sociálně) a ekonomická efektivita.

Budova přitom disponuje vysokou flexibilitou a minimalizuje provozní rizika. Eliminací plynu je redukována vitální závislost na pouze jediném zdroji. Elektrická energie je pak po jistou dobu zajistitelná autonomně prostřednictvím dieselových agregátů.

Díky všem výše uvedeným technologiím a použitému ekologickému materiálu budova SHQ dosáhla na nejvyšší úroveň certifikace LEED Platinum v komplexní kategorii New Development. Ta garantuje efektivitu jak při výstavbě, tak především využívání a provozu objektu, a tedy celkovou šetrnost k životnímu prostředí.